Nučickou smečku navždy opustila jedinečná motýlí holčička

Žádná slova nedokážou popsat velikost mé ztráty. Ewa Královská Manta aka Tape byla jedinečné psí stvoření. Měj se tam nahoře hezky, holčičko, jednou se zase shledáme...

Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké, dostane se na kraj Duhového mostu. Jsou tam krásné louky, kopce a jezera, kde si naši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití i slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí.

Tam pejsek zase omládne, může volně běhat podle chuti, k jídlu má tu nejjemnější játrovou paštiku, k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří. Nic ho nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové. Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. I neduhy, které je provázely, jsou pryč.

Ten, kdo byl starý, je opět mladý. Ten, kdo byl nemocen či poraněn je zdráv a při síle, plný života. Jsou opět takoví, jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších dnů. Jsou štastní, až na jedinou maličkou výjimku - chybí jim jejich páníček, přítel největší.

Všichni si spolu hrají až přijde den, kdy se pejsek najednou zastaví a zpozorní… podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří, celé tělo se nadšením rozechvěje. Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru, stále rychleji a rychleji.

Našel svého lidského přítele a když se konečně setkají, pevně se obejmou. V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tváře, ruce pohladí jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí, které nadlouho zmizely z jeho života, ale nikdy se neztratily z jeho srdce. Už je nic nerozdělí.

... a tehdy překročí Duhový most společně.